Na konec jsme po probdele "noci" opravdu ydarne dorazili na letiste Narita v Tokiu...Taka bez problemu prosel,na me cekala priserne vyhlizejici fronta koncici zpovedi u emigracnich uredniku...ale cekani mi celkem rychle uteklo,pac jsme se v letadle seznamili s jiz vyse avizovanym panem s basou,nebo nakym podobnym hudebnim nastrojem-fakt nevim...a on si taky musel onu frontu vystat...Takousek uz mezitim nervozne poskakoval za prepazkou a ocima me sunul dopredu...ale dockal se!!!K nasemu velkemuprekvapeni na nas uz cekaly pripravene kufry i kajaky a naky pan nam dokonce dojel i pro vozik...pak uz jen udivene pohledy pri procleni a hura za Mitsu a Tom...a Momo:)!!!Dal jsme pokracovali pro naky papir kvuli vozejku do pomerne blizkeho mesta,ale cesta trvala udesne dlouho i presto,ze Mitsu neustale hlasily radary,ze jede vic jak je dovoleno...Nasledna navsteva restaurace pro me byla asi nejvetsim dnesnim prekvapenim(pokud nepocitam incident v letadle - kdy Rakusak (pan s basou)vedel o japonske geografii ponekud vic nez Taka...) - to,co sporadal Mitsu,Taka ale i Tom bych ja nezvladla ani za obed a veceri dohromady..ale oni v poho...a pri tom na to Japonci s jejich postavou vubec,ale vubec nevypadaji...!...myslim,ze pro dnesek uz to staci!Tak zitra...